Svatováclavský místopis: chrám sv. Václava v Letohradě

V Časopise katolického duchovenstva (1828-1948) ve druhé polovině dvacátých letech 20. století vycházel seriál článků "Svatováclavský místopis", zaznamenávající přehled památek, zejména kostelů a kaplí zasvěcených sv. Václavu v českých zemích. Autorem byl historik umění, docent Univerzity Karlovy a pomocný biskup pražský ThDr. Antonín Podlaha. Do jeho smrti v roce 1932 vyšel Svatováclavský místopis abecedně řazený až po písmeno "P", tedy např. žamberský kostel sv. Václava se již zapracování do přehledu nedočkal. Pojednání o kostelu sv. Václava v Kyšperku naleznete níže.

Svatováclavský místopis - Kyšperk. ČKD č. 2/1928 - 2,3MB (534)


(zdroj:depositum.cz)

 

Přepis textu:

Kyšperk (diec. Kr.-Hr., vik. Králíky, polit. okr. Žamberk). Farní chrám sv. Václava byl roku 1680 vystavěn od Ignáce Dětřicha Vitanovského, svobodného pána z Vlčkovic, tehdejšího majitele panství. Stojí na jižní straně náměstí těsně vedle zámku, naproti farní budově, která není u kostela, jak tomu obyčejně bývá, nýbrž v řadě domů občanských. Chrám jest nejkrásnější ozdobou města. Má průčelí do náměstí. Jest dílem mistrů italských. Má patero dveří, 11 oken, proti sakristii »bratrskou« kapli, 2 oratoře a hudební chór. Kamenná věž stojí mimo kostel. Uměleckou vzácností chrámu je štukový strop, umělecké dílo prvního řádu. Pracovali na něm štukatéři z Milána, kteří sem byli zvláště povoláni. Strop stál daleko více než celá stavba kostela.

Veškeré ozdoby jsou ze sádry. Zříme tu anděly, hrající na různé hudební nástroje, dále 4 evangelisty, různé znaky, arabesky; jsou tu znázorněny 3 božské ctnosti, 4 ctnosti základní, Královna nebes atd. Veškerou touto výzdobou má býti naznačeno, že celý svět, nebesa i země mají chváliti Hospodina. 

Kostel sv. Václava byl původně zámeckou kaplí. Konsekrován byl od hradeckého biskupa; datum konsekrace není známo. Když převedena byla duch. správa z přifařené nyní Lukavice (kde druhdy bývala fara) do Kyšperka, což se stalo rozhodnutím královehradeckého biskupa Václava svobodného pana z Košínů, ze dne 8. května 1727, stal se tento kostel farním. Pro rozsáhlou farnost kyšpereckou jest nyní poněkud malý. Do roku 1783 měl mimo hlavní oltář sv. Václava ještě čtyři postranní oltáře a to v Anny, sv. Josefa, sv. Jana Nep. a sv. Ignáce, které však mezi r 1783-1786 jeden po druhém byly odstraněny. Nyní jsou postranní oltáře větší dva, a to: sv. Rodiny na straně epištolní a sv. Jana Nep. na straně evangelijní. Obrazy na těchto oltářích jsou prací kyšpereckého akademického malíře † Jana Umlaufa. Mimo to jsou v kostele 2 oltáříky malé se sochami: Ecce homo a Sedmibolestné Panny Marie. U těchto oltáříků se mše sv. neslouží. Při kostele sv. Václava naproti sakristii jest přistavena kaple, tak zvaná »bratrská« nebo nyní »Mariánská«. Zakladatel chrámu Ignác Dětřich Vitanovský byl sodálem Mariánským, staral se o zřízení Družiny mariánské; sodálové jednu do roka v této kapli dávali sloužiti mši sv. za své zemřelé členy. Roku 1909 byla již sešlá tato kaple důkladně opravena, takže se stala důstojným shromaždištěm téhož roku zřízené Mariánské družiny paní a dívek z farnosti. V kapli se konají nyní měsíční pobožnosti Mariánských sodálek. Nad oltářem jest obraz Panny Marie Čenstochovské.

Hlavní oltář chrámu má obraz sv. Václava, mučedníka a patrona země české. Maloval jej r. 1785 vídeňský malíř Kristián Sambach a stál 300 zl. konv. měny. Sv. Václav znázorněn jest ve slávě nebeské, ozářen nebeským světlem. Po pravé straně světcově jsou dva andělé, jeden drží v jedné ruce zakrvácený meč, ve druhé zlatý kruh; druhý anděl pak knížecí korouhev svatováclavskou. Ze tváří andílků zírá obdiv nad mučednictvím svatého knížete. Pravé nohy světcovy se chápe třetí andílek, jakoby ho chtěl přinutiti, aby sestoupil do slzavého údolí světa na pomoc ubohým. Po levé straně sv. Václava jsou knížecí žezlo a koruna, jakož i palmové ratolesti. Ubozí prosebníci dole na obraze jsou: Starý stříbrovlasý otec, o hůl se opírající a s důvěrou k oslavenci pohlížející. Dále jinoch v hávu poutnickém kleče světce uctívající; vedle jinocha kniha a klobouk jeho, v ruce poutnická hůl. 

Dokonalá důvěra ve přímluvu sv. Václava v hodince smrti je znázorněna ženou umírající, držící v pravé ruce hořící svíci, na prsou škapulíř — u nohou jejích jsou různé léky jakožto neúčinkující prostředky proti smrti. Zato důvěra v přímluvu a ochranu sv. Václava v hodince smrti jí v tom těžkém zápase hledí z očí. Vzývání o přímluvu sv. Václava v nebesích znázorněno podobou šlechtického jinocha, který podává čísti světci dopis.

Též jako útočiště hříšníků byl vzýván sv. Václav, což znázorněno podobou hříšníka, jemuž se had ovíjí kolem ruky, užírá mu srdce, a hříšník bolestně, ale důvěrně hledí k světci s prosbou o přímluvu u Boha za odpuštění hříchů. 

O zachování a opatrování nebeských pokladů v duši sv. Václava na obraze prosí sličná šlechtična; levou ruku má na prsou, pravou pak vzhůru pozdvihuje, dovolávajíc se jeho vydatné pomoci. Oltářní obraz jest výrazem pevné důvěry, jisté útěchy a bezpečného útočiště prosebníků svatováclavských. Nad obrazem sv. Václava je oválovitý obrázek sv. Ludmily. Srvn. Method. II (1876), 59, 85. (Zprávu podal vdp. farář Adolf Hubálek.)

Dr. A. Podlaha.

 


1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Počet hlasů: 8, průměr: 3.88 z 5)


Jeden komentář k “Svatováclavský místopis: chrám sv. Václava v Letohradě

Vložit komentář

838 zobrazení