Výročí narození Jana Nepomuka Hejčla

"Stačí jmenovati kromě jiných pouze tři současné, žijící muže: Zapletala, Musila a Hejčla, muže, jejichž jména mají ve vědě biblické svůj dobrý zvuk daleko za hranice naší užší vlasti, abychom poznali, jak důstojně jest zúčastněn český duch i v tomto oboru na mezinárodním světovém duchovém zápolení." Bartoloměj Kutal, Našinec, 16. květen 1918

V letošním roce si připomínáme již 140 let od narození žamberského rodáka prof. Jana Nepomuka Hejčla. Jeho dosud nepřekonané životní dílo – překlad Starého zákona pro Bibli Českou – nám dává jasně na srozuměnou, že by bylo opravdu nešťastné si tuto výraznou postavu české biblistiky počátku dvacátého století nepřipomenout. Ještě dříve si ale dovolíme malou poznámku k uvedenému citátu. Rychtářovský rodák prof. Alois Musil, světově uznávaný orientalista působící dlouho ve Vídni a později v Praze, byl blízkým Hejčlovým přítelem a také u něho si letos připomeneme 140. výročí narození (byl o měsíc mladší než Hejčl). Naopak kulaté výročí Vincenta Zapletala OP z moravského Vilémova, známého profesora na fribourgské univerzitě ve Švýcarsku, bylo vzpomenuto v minulém roce.

Jan Nepomuk se narodil manželům Václavovi a Anně Hejčlovým v pátek 15. května 1868 v Žamberku, čp. 195. Při křtu o den později dostal další jméno Josef. Později se malému Janovi narodily ještě dvě sestry – Marie Alžběta (* 26. červen 1871) a Anna Žofie (* 23. srpen 1874). Středoškolské vzdělání získal s velmi dobrými výsledky na gymnáziu v Hradci Králové mezi lety 1879 a 1887. Ihned po maturitě nastoupil do místního diecézního semináře. Jan Hejčl během svých studií často posílal svým rodičům dopisy, byť třeba jen krátké, se zprávami ze života v semináři nebo dění ve městě (mnohé z nich jsou dochovány v olomouckém archivu). O prožívání osobního volna mladého Hejčla však nevíme téměř nic. Z prázdninového pobytu v Žamberku se nám dochovala jediná zpráva v pamětnici domu prof. Eduarda Alberta. Mezi mnoha hosty se i mladý student bohosloví Jan Hejčl účastnil v září roku 1889 slavnostního požehnání památníku padlých vojáků u Albertovy vily. Po splnění všech nutných podmínek přijal kněžské svěcení v neděli 12.července 1891 v katedrále sv. Ducha v Hradci Králové. Primice se v Žamberku slavila o týden později, dokládá farní kronika. Své kněžské působení začal Hejčl ve farnosti Čermná u Lanškrouna. Již po roce jsou v korespondenci dochovány zmínky, že by mladý novokněz rád dále studoval a prohloubil si tak své vzdělání na bohoslovecké fakultě v Olomouci. Abychom nezabíhali do zbytečných podrobností, z vysokoškolských studií zmiňme pouze události z 20. června 1895. Tehdy se na olomoucké fakultě potkali dva vrstevníci – Jan Hejčl, který úspěšně složil svoji druhou rigorózní zkoušku, a Alois Musil, který v ten samý den promoval na doktora teologie. O tom, že se při té příležitosti tito dva budoucí slavní profesoři spolu seznámili, nemáme pochyby. Zbytek studia Hejčl dokončil ve vídeňském Frintaneu a na tamější univerzitě složil zbylá dvě rigoróza a 17. března 1899 byl promován na doktora teologie. Jako kněz se Hejčl ve Vídni snažil působit mezi českými věřícími. Můžeme se také oprávněně domnívat, že se zde setkával i s prof. Eduardem Albertem. Ještě ve Vídni dostal Dr. Hejčl jmenovací dekret, kterým ho biskup Eduard Brynych poslal do královéhradeckého semináře vykonávat funkci vicerektora a, o půl roku později, spirituála. Začátkem akademického r.1902/1903 je Dr. Hejčl pověřen vedením katedry Starého zákona a uvolněn z povinností v diecézním semináři. V kněžském ústavu vyučoval kromě biblické exegeze a východních jazyků (hebrejštiny, asyrštiny, arabštiny, aj.) také pedagogiku. Tu dokonce přednášel od října 1901 až do svého odchodu v r.1909. Během několikaletého působení v diecézním semináři Hejčl postupně prohluboval a zdokonaloval své přednášky. Na doporučení vídeňské univerzity nadějný biblista dostal stipendium, které mu umožnilo vycestovat do Svaté země. Nemáme zde dostatek místa, abychom popsali Hejčlovu cestu, z které pravidelně psal krátké zprávy do českých novin, jež později vyšly knižně. Studoval mimo jiné na slavné biblické škole francouzských dominikánů v Jeruzalémě u M.-J. Lagrange OP.

V r. 1909 byl prof. Hejčl jmenován řádným profesorem biblického studia Starého zákona a východních jazyků na bohoslovecké fakultě v Olomouci. Okolnosti vzniku životního díla – překladu Starého zákona pro Bibli Českou – jistě zaslouží zvláštní pojednání, ale nyní je ponechme stranou. Připomeňme, že celá monumentální práce s více jak 3 500 stranami je co do rozsahu, šíře i hloubky poznámkového aparátu s tématy starovýchodní archeologie, orientálních dějin, literatury, epigrafiky i etnografie dosud nepřekonaná (velmi zajímavým okolnostem vzniku tohoto díla a následnému „vědeckému sporu“ s pražským prof. Vojtěchem Šandou je věnována připravovaná diplomová práce na KTF UK v Praze). Již pohled na tři tlusté svazky Hejčlova starozákonního překladu vzbuzuje úctu. Na kritické zhodnocení však ještě čekáme. Hejčlův překlad je v českém jazykovém prostředí zcela originální. Vyniká nejen faktografickými údaji, ale i do té doby nevídanou poetičností. Nechtěl zbytečně přejímat překlady starších českých vydání Písma. Jeho největší inspiraci nalézáme v německé literatuře a zahraničních vědeckých pracích. Některé pasáže tak věrně vystihují stav světové biblistiky dané doby, a to jak způsobem překladu, tak i rozsáhlým poznámkovým aparátem. I proto můžeme říci, že tento překlad byl v oněch dvacátých letech skutečně originálním dílem. Z bohaté olomoucké činnosti prof. Hejčla jmenujme pouze některé body, kterými lze biblistův život částečně charakterizovat. V první řadě můžeme zmínit hluboké přátelství mezi prof. Janem Hejčlem a o měsíc mladším prof. Aloisem Musilem. Byl to právě prof. Hejčl, který dokázal českému čtenáři přibližovat výsledky moderní biblistiky i orientalistické vědy a informovat o práci jak prof. Musila, tak zmíněného prof. Zapletala. Byl také velmi činný v mnoha spolcích, přípravných výborech a komisích, kde také vykonával různé funkce. Hejčl hojně psal do novin a časopisů články popularizační, biblické nebo duchovní. Jeho celoživotní bibliografie čítá téměř jeden tisíc položek. Sám v životopise uvádí, že byl jmenován do zvláštní rady při Ministerstvu školství a národní osvěty pro záležitosti vztahů církve a státu (jednání ohledně chystaného konkordátu a rozluce). V r. 1930 se podruhé a naposled podíval do Svaté země. Při zpáteční cestě pobyl v Římě, kde navštívil Papežský biblický i orientální institut. Dne 23. prosince 1930 byl přijat na zvláštní audienci papežem Piem XI.

O Hejčlově pedagogické činnosti se dochovalo pouze pár zmínek. Antonín Šuránek, pozdější známý spirituál kněžského semináře, s velikou úctou vzpomíná na přednášky slavného biblisty: „Jeho slovo bylo jako kvádr. Totéž žádal od posluchačů neúprosně.“ Také další studenti rádi poslouchali Hejčlovy přednášky a hlavně ukázky z jeho překladů. S profesorovým vyšším věkem, jak to tak bývá, ustupovala jeho přísnost a náročnost. Přesto můžeme říci, že byl u studentů  stále velmi oblíbený. Proslulý biblista prof.Jan Nepomuk Hejčl umírá ve sborovně bohoslovecké fakulty v Olomouci v úterý 5. února 1935. Měl prý ve zvyku pravidelně se procházet v parku v okolí fakulty a všechny schody vybíhat. Podle vyjádření přivolaného lékaře tuto námahu Hejčlovo srdce tentokráte nevydrželo. Pohřben byl do společného hrobu ke své matce na olomouckém hřbitově 8. února.

Co říci závěrem? Byla by veliká škoda na postavu a dílo žamberského rodáka prof. Jana Nepomuka Hejčla zapomenout. Ač jeho překlad vybočuje z české překladatelské tradice, přesto svými rozsáhlými a různorodými poznámkami zůstává významným a stále používaným. Usilovná píle prof.Hejčla přiblížit čtenářům smysl, krásu a poetičnost Písma svatého ani po 80 letech neztratila svoji cenu. Přejme si proto, abychom si jeho práce dokázali náležitě vážit.

Pavel Jäger, vyšlo v Žamberských listech č. 8/2008
 


1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Počet hlasů: 4, průměr: 4.75 z 5)


Vložit komentář

675 zobrazení